Plány do nového roku?

Jsem zastáncem toho, že by každý člověk měl dávat sám sobě nějaké cíle a plány do nového roku. Každý z nás moc dobře ví, že jen málo kdo z nás předsevzetí dodrží.

Spíš nás často užírají co?

Nebo spíš štveme sami sebe tím, že je nejsme schopni dodržet.

Ce je na tom těžkého, že?

Ale kam se najednou ztratilo to nadšení a odhodlanost, které jsme cítili 31.prosince?

Proč jsem ráno 1.ledna nevyběhla na čerstvý vzduch, jak jsem si večer slibovala?
Nejspíš to bude tou kocovinou.
A leností.
Hlavně leností.
Tak poběžím zítra, však se to o ten den nezblázní.

A druhého? Co mě bude bolet teď? A třetího, čtvrtého nebo pátého?

Sakra. Nestačím si vymýšlet výmluvy sama před sebou.

Znáte to?

Já myslím, že si to každý zažil.

Jé, kdyby jste jenom tušili, kolikrát jsem byla pro něco nadšená a po týdnu to tak nějak nedopadlo.

Ono samo.

Myslím si, že člověk si všeobecně dává předsevzetí, která není schopen dodržet. Akorát týrá sám sebe. Neříkám vám, že bychom si neměli dávat vysoké cíle. To vůbec ne. Miluju lidi, kteří mají vysoké cíle a pomalu si za nimi jdou.

Jenže to je to.

Pomalu.

Mám pocit (a možná je to vážně jenom pocit), že my chceme všechno hned.

Párkrát skočit do posilky, místo Coly si dát vodu a k obědu vyměnit burger za salát. U toho všeho se samozřejmě vyfotit na instáč, ať ostatní koukaj, jak já hrozně makám a neflákám se. Fotku označím hashtagem fitness, be fit nebo něco o new lifeu a je to. Pak si si stoupnu před zrcadlo a divím se, jak to že nemám na břiše buchty jako ta holka, která vedle mě v posilce běžela na pásu.
Divný co?
Navíc mám stejně dojem, že ona se u toho tak divně usmívala a já připomínala zpocenou zoufalku na posledním kilometru při běhu na dlouhou trať. Končím! Nemá to cenu. Kluk mě má mít stejně rád takovou, jaká jsem ne?

Ok, tak dost a zpátky k těm cílům. 

Já to chápu a říkám - dávejte si velký cíle. Jenom počítejte s tím, že to je běh na dlouhou trať (toho běhu se teď jen tak nezbavím). Ať chcete cokoliv, nejde to všechno ze dne na den. Musíme na tom po malých krůčcích pracovat.

Nechci vám tady domlouvat, toho je všude dost. Jen chci říct, aby jste si dali nějaké ty cíle do nového roku, ale mysleli na to, zda to opravdu chcete. Cítíte to.

Já jsem člověk, který se rád na konci roku zamyslí. Koukám se na fotky, přemýšlím a tak nějak si sama pro sebe rekapituluji minulý rok. Co se mi povedlo, co bych měla příště zlepšit a především se usmívám nad všemi těmi zážitky, které jsem prožila. A pak nastupuje ta druhá část - cíle do nového roku. Co chci dělat příští rok? Co zažít? Co dělám teď a jak bych to chtěla posunout. Přemýšlím nad budoucností dalšího roku. Cítím odhodlání a je mi tak nějak hezky. Tohle období rekapitulace a plánování nastává vždy někdy kolem Vánoc.

No a je to tady zas.

Ležím ve své posteli a přemýšlím. Ráda bych se s vámi podělila o pár mých plánů a cílů na rok 2018. Třeba vám za rok napíšu článek o tom, jak se mi to všechno (ne)povedlo. Ale to by jsme moc předbíhali.

rovnovnáha, balanc

Jeden z nejhlavnějších cílů nového roku. Většina lidí chce začít v novém roce víc cvičit, jíst zdravě a hubnout.
Známe to všichni.
I já jsem si kdysi takové předsevzetí dávala.
Jídlo miluju.
Ke cvičení mě to vždycky tak nějak táhlo. Taťka mě v dětství seznámil s řadou sportů, jelikož to byl jeho obrovský koníček. A já v tom viděla zábavu. Tím chci říct, že jsem ke sportu neměla nikdy negativní přístup.
Jen jsem jsem se mu později moc nevěnovala.
V zimě jsem párkrát lyžovala a v létě občas vyběhla. To bylo celý. Na střední jsem pak objevila kouzlo jógy. Vždycky jsem si pak říkala, že se jí chci věnovat víc než pouze jako cvičení podle videí na youtube. A právě ta jóga (i když stále pouze youtubová) mě přivedla k jakémusi nápadu balance a celkové rovnováhy. A tomu bych se chtěla učit v roce 2018. K celkové vyváženosti v jídle, pohybu i duševní pohodě. Uvidíme, zda se mi to povede. Podle mě by to byl pak ten největší úspěch. Pokud by jste měli zájem o tomto tématu nějak víc hovořit, nemám s tím problém. Sama bych vám ráda o tom někdy napsala článek, tak uvidíme.

čtení

Letošní rok byl ohledně mé četby zoufalý. Nevím, čím to bylo. Možná školou, brigádou a nesoustředěností. Každopádně jsem za tento rok přečetla pouze 20 knížek. Chápete to? Moc se za to stydím.
Možná bych měla ve svém popisku přeškrtnout to, že čtu.
Minulý rok jsem si dala sama sobě předsevzetí, že budu hodně číst. Bohužel se nepovedlo. Doufám, že to v letošním roce bude o mnoho lepší. Na druhou stranu jsem začala do knih více investovat. Tak alespoň za to mám plusový body, ne?

Ne, ok. Tohle nezachráním.

20 knížek.

Jsem tragická.

promyšlené investice

To mi krásně navazuje na tu investici do knih, co? Poslední dobou jsem si všimla, že hrozně utrácím. Ale vážně. Příšerně. Nemám vůbec žádnou kontrolu nad těmi mými financemi a pak jsem z toho akorát naštvaná. Sama na sebe. Zas.

Jasně, v té chvíli nutně potřebuju tu danou věc, ale potřebuju ji doopravdy?

Je to se mnou tam příšerný, že si v hlavě vytvářím svůj imaginární seznam věcí, které si nutně potřebuji koupit. Teď tam mám třeba rudou rtěnku, nové šaty, misky a další nádobí na focení, Neyogurt, kosmetiku,..

Je to se mnou vážný.

A tak to musím nějak zabrzdit. Nebo aspoň přibrzdit a kontrolovat se, za co tolik utrácím.

Myslíte, že to zvládnu?

Jo a taky bych chtěla buldočí miminko, ale to jsem sama sobě už asi tisíckrát zamítla.

Holandsko

Nebo možná cestování celkově.

Teď je ale pro mě tahle zem hrozně důležitá (stejně jako ta rtěnka, šaty nebo mističky, které nutně potřebuju). Na jaře tam totiž poletím na dovolenou s mými kamarádkami. Pokud začnu šetřit, samozřejmě.

Ale to já začnu. Když něco vážně chci, klidně začnu i šetřit. Vážně.

Tedy až po tom co si koupím tu rtěnku, šaty a mističky.

Každopádně bych ráda celkově cestovala. Samozřejmě že nenechám školy (pokud ona nenechá mě) a nepojedu na Havaj. Na to nemám čas ani peníze (ty hlavně), ale ráda bych navštívila další města České republiky a strávila nějaký čas tohoto roku i jakýmsi poznáváním. Teď to mám z Brna blízko na Slovensko i do Vídně, tak jsem z toho nadšená.

kreativita

Ať už mluvím o Jiném Vesmíru nebo celkově své kreativitě. V dalším roce bych ráda přispívala své myšlenky pro vás sem na blog nebo instagram. Ráda bych byla neustále kreativní a vymýšlela stále nové věci. Je to jedna z nejlepších věcí, které jsem v sobě znovu probudila v roce 2017. Jsem za to šťastná a doufám, že to posunu zas o kousek dál.

Děkuji za vás <3.

a

škola

Dala jsem jí raději na konec. Blíží se mi zkouškové, a tak jsem celkem nervózní a vyhýbám se jí. Každopádně doufám, že v příštím roce zvládnu zkoušky a především další přijímačky. Doufám, že se dostanu na obor, který mne bude skutečně bavit a naplňovat.

A samozřejmě si přeju spousta nových skvělých zážitků a setkání s novými lidmi, protože to tvoří můj rok takový, jaký by měl být.

Doufám, že i vy si dáte nějaké své nové cíle a především doufám, že se vám je bude dařit plnit. Věřím, že vám to určitě půjde. Stačí být trpělivý a především šťastní a spokojení s tím, co právě děláte.

Věřím v to, že to je klíčem úspěchu.

Krásný zbytek vánočních svátků, Jája