Mám náladu si s vámi povídat.
Jen tak o čemkoliv.
Napadlo mě, že bych mohla udělat livestream, ale stejně by se asi nikdo nekoukal.
Navíc mám mastnou hlavu a tak. Znáte to.
Takže jsem zvolila článek jako tu estetičtější formu komunikace.
Máte někdy taky šílenou chuť si s někým povídat?
O knížkách.
O lásce.
O všem.
Ale nikdo u vás není. Nemyslím to teď tak, že by jste byli opuštění.
Jen jsou všichni daleko.
A vy si chcete povídat zrovna teď!
Ach jo. Stejně jsme šíleně nevděční tvorové. Nemyslíte? Kolikrát mám možnost si povídat s kamarády, rodinou, lidmi kolem sebe, ale zrovna v tu dobu bych chtěla nejvíc ticho. Nebo jenom hudbu a samotu.
Je to na nic, jak nevděčný jsme.
Ale měli by jste zájem? Jen tak si povídat? Třeba o těch knížkách. O těch já se bavím hrozně ráda. I když mi to moc nejde. Ale budu se snažit, přísahám. A nebo o tý lásce. To je hrozně krásný téma. Nemyslíte?
Pokud by byl někdy zájem, tak můžeme udělat nějaké to povídání. Komunikaci. Co vy na to?
Tento článek nemá žádnou pointu. Tedy alespoň zatím. Je až moc spontánní. Máte rádi spontánní nápady? Já je miluju. Občas jsou těmi nejlepšími.
Jak už jsem říkala, na livestream mám až moc mastnou hlavu. Takže i některé ty spontánní nápady se musí trošku promyslet. Alespoň v tom daném okamžiku. Předejít tomu, že bych někomu přivodila šok.
Dobře, napíšu vám třeba o mojí náladě. O té upovídané náladě, kterou právě mám. A taky o vděčnosti, kterou poslední dobou cítím.
Víte, když bydlíte daleko od rodiny, jste pak hrozně vděční, když se na víkend vrátíte domů. Já jsem teď doma po třech týdnech a užívám si to. Zároveň se už moc těším do Brna. Začalo se mi stýskat. Po kamarádkách i po městě samotném. Ale užívám si Šumavu. Domov. Někdy mám teda zase ty nevděčné tendence myslet na to, že sedím sama v pokoji a chci si povídat, ale pak se okřiknu, abych si užívala pokoj sama pro sebe. A jsem vděčná. Užívám si domov a klid. Užívám si to, že můžu spát třeba do 11 hodin dopoledne. Nebo to jak věčně ponocuju, aniž bych věděla, že musím zítra do práce. A taky si užívám svůj výhled z okna. Výhled v Brně je taky skvělej, ale na ten můj šumavskej výhled, na ten prostě nic nemá. A taky si užívám přírodu. Během Vánoc jsem do přírody vyrazila několikrát. A řeknu vám, už dlouho jsem si neužívala procházku v přírodě jako včera. Šla jsem po poli i v lese, vdechovala čerstvý vzduch a cítila ten božskej vnitřní klid. Takové pocity se špatně popisují, ty se musí zažít. Asi mi všichni rozumí. Dál si užívám chvíle s rodinou. Užívám si našeho pejska, který mi v Brně tak moc chybí. Užívám si to, jak mi mamka denně vaří. Užívám si čtení knížky od Patrika Hartla, kterou jsem tak moc chtěla. Užívám si to, že mám příležitost se vám vypsat a vy mě posloucháte. Máte o moje slova zájem. Užívám si to, že je neustále plná lednička a já nemusím řešit to, že musíme zase na nákup. Užívám si příchod nového roku. Užívám si sníh, který u nás pade. Užívám si to všechno.
A taky se těším. Těším se na to, až se s kamarádkama budeme hlasitě smát. Těším se na brněnské náměstí a procházku uličkami. Těším se na šalinu (světe div se). Těším se na nové příležitosti. Těším se na vlastní vaření a to, jak vám to budu konečně fotit (až koupím mističky). Těším se na jízdu v autě. Těším se na zítřejší lyžování. Těším se na oslavu Silvestra. Těším se do kina. Těším se na návštěvu Forky's. Těším se, až si koupím Neyogurt. Těším se na Ugo i Sklizeno. Těším se na to až udělám všechny zkoušky (prosím!) a budu mít od školy zase na chvilku klid. Těším se na všechny ty kavárny. Těším se na banánový chlebíček, který chci péct. Těším se na to, až se zase se sestřenkou sejdeme a zajdeme na kafe. Těším se i na to, až se společně opijeme na jejím plese. Těším se na nové knížky i hudbu. Těším se. Moc se těším.
A tak jsem v nejkrásnější fázi. Ve fázi těšení se a zároveň užívání. Užívání momentálního okamžiku. A tak bych si přála, aby to zůstalo navždy.
I když se mi po někom stýská. Snažím se to nějak udělat. Vymyslet. A těšit se na chvíli, kdy se uvidíme. Protože to těšení je tak krásný.
A na co se v poslední chvíli těšíte vy? A co si užíváte?
Jen tak o čemkoliv.
Napadlo mě, že bych mohla udělat livestream, ale stejně by se asi nikdo nekoukal.
Navíc mám mastnou hlavu a tak. Znáte to.
Takže jsem zvolila článek jako tu estetičtější formu komunikace.
Máte někdy taky šílenou chuť si s někým povídat?
O knížkách.
O lásce.
O všem.
Ale nikdo u vás není. Nemyslím to teď tak, že by jste byli opuštění.
Jen jsou všichni daleko.
A vy si chcete povídat zrovna teď!
Ach jo. Stejně jsme šíleně nevděční tvorové. Nemyslíte? Kolikrát mám možnost si povídat s kamarády, rodinou, lidmi kolem sebe, ale zrovna v tu dobu bych chtěla nejvíc ticho. Nebo jenom hudbu a samotu.
Je to na nic, jak nevděčný jsme.
Ale měli by jste zájem? Jen tak si povídat? Třeba o těch knížkách. O těch já se bavím hrozně ráda. I když mi to moc nejde. Ale budu se snažit, přísahám. A nebo o tý lásce. To je hrozně krásný téma. Nemyslíte?
Pokud by byl někdy zájem, tak můžeme udělat nějaké to povídání. Komunikaci. Co vy na to?
Tento článek nemá žádnou pointu. Tedy alespoň zatím. Je až moc spontánní. Máte rádi spontánní nápady? Já je miluju. Občas jsou těmi nejlepšími.
Jak už jsem říkala, na livestream mám až moc mastnou hlavu. Takže i některé ty spontánní nápady se musí trošku promyslet. Alespoň v tom daném okamžiku. Předejít tomu, že bych někomu přivodila šok.
Dobře, napíšu vám třeba o mojí náladě. O té upovídané náladě, kterou právě mám. A taky o vděčnosti, kterou poslední dobou cítím.
Víte, když bydlíte daleko od rodiny, jste pak hrozně vděční, když se na víkend vrátíte domů. Já jsem teď doma po třech týdnech a užívám si to. Zároveň se už moc těším do Brna. Začalo se mi stýskat. Po kamarádkách i po městě samotném. Ale užívám si Šumavu. Domov. Někdy mám teda zase ty nevděčné tendence myslet na to, že sedím sama v pokoji a chci si povídat, ale pak se okřiknu, abych si užívala pokoj sama pro sebe. A jsem vděčná. Užívám si domov a klid. Užívám si to, že můžu spát třeba do 11 hodin dopoledne. Nebo to jak věčně ponocuju, aniž bych věděla, že musím zítra do práce. A taky si užívám svůj výhled z okna. Výhled v Brně je taky skvělej, ale na ten můj šumavskej výhled, na ten prostě nic nemá. A taky si užívám přírodu. Během Vánoc jsem do přírody vyrazila několikrát. A řeknu vám, už dlouho jsem si neužívala procházku v přírodě jako včera. Šla jsem po poli i v lese, vdechovala čerstvý vzduch a cítila ten božskej vnitřní klid. Takové pocity se špatně popisují, ty se musí zažít. Asi mi všichni rozumí. Dál si užívám chvíle s rodinou. Užívám si našeho pejska, který mi v Brně tak moc chybí. Užívám si to, jak mi mamka denně vaří. Užívám si čtení knížky od Patrika Hartla, kterou jsem tak moc chtěla. Užívám si to, že mám příležitost se vám vypsat a vy mě posloucháte. Máte o moje slova zájem. Užívám si to, že je neustále plná lednička a já nemusím řešit to, že musíme zase na nákup. Užívám si příchod nového roku. Užívám si sníh, který u nás pade. Užívám si to všechno.
A taky se těším. Těším se na to, až se s kamarádkama budeme hlasitě smát. Těším se na brněnské náměstí a procházku uličkami. Těším se na šalinu (světe div se). Těším se na nové příležitosti. Těším se na vlastní vaření a to, jak vám to budu konečně fotit (až koupím mističky). Těším se na jízdu v autě. Těším se na zítřejší lyžování. Těším se na oslavu Silvestra. Těším se do kina. Těším se na návštěvu Forky's. Těším se, až si koupím Neyogurt. Těším se na Ugo i Sklizeno. Těším se na to až udělám všechny zkoušky (prosím!) a budu mít od školy zase na chvilku klid. Těším se na všechny ty kavárny. Těším se na banánový chlebíček, který chci péct. Těším se na to, až se zase se sestřenkou sejdeme a zajdeme na kafe. Těším se i na to, až se společně opijeme na jejím plese. Těším se na nové knížky i hudbu. Těším se. Moc se těším.
A tak jsem v nejkrásnější fázi. Ve fázi těšení se a zároveň užívání. Užívání momentálního okamžiku. A tak bych si přála, aby to zůstalo navždy.
I když se mi po někom stýská. Snažím se to nějak udělat. Vymyslet. A těšit se na chvíli, kdy se uvidíme. Protože to těšení je tak krásný.
A na co se v poslední chvíli těšíte vy? A co si užíváte?
S láskou, Jája
To je tak pěkný článek! Taková radost, láska a něžnost z něj čiší ❤️.
OdpovědětVymazatA na co já se teď nejvíc těším? Až přijde nový rok, to prý znamená, že bude líp. Tak snad! A na Vás se taky těším, to je jasné ❤️
Ty jsi láska <3.
VymazatMoc se těším. Na všechno! Na život v Brně i mimo něj. Na naše nové plány a cíle. Bude to krásný.