Ještě před Vánoci jsem byla koncertě Tomáše Kluse, který se konal na brněnském výstavišti.
Těšila jsem se na to už dlouho.
Já jsem dřív Tomášovu hudbu celkem poslouchala. Každý z nás si asi pamatuje na písničku Pocity, která na nás tehdy hrála ze všech stran. Ta je mimochodem mou nejoblíbenější dodnes. Rodiče mi dokonce jednou k Vánocům koupili CD Racek. Takže jsem prostě nikdy nebyla do Tomáše Kluse nikterak poblázněná, ale měla jsem ho celkem ráda.
Pak ale přišlo Proměnamě nebo Anat život není a tomu já jsem nerozuměla. V té době jsem nerozuměla ani sama sobě, natož zpěvákovi, který se pro mě dost zvláštně vyjadřoval.
A pak to přišlo.
Oslavila jsem 20 a začala jsem se zas tak nějak pomalu vracet k české hudbě. K pomalé nebo pop-rockové české hudbě. Prostě to už nebyl jenom rap.
Víte, ono jet se mnou v autě je někdy zážitek.
Nejenom že jedete se mnou v autě (ego up), ale posloucháte můj zvláštní playlist. Já mám totiž celkem velké rozpětí toho, co poslouchám. Můžete si se mnou prozpěvovat No Name, Harleje nebo třeba Rybičky 48, pak se celé autě žánrově přeladí na Rytmuse, Logica nebo MGK no a pak zas zpíváme třeba Mýdlového prince od Neckáře.
Hudbu prostě miluju.
A mám ráda výběr.
Myslím si, že člověk by měl mít všeobecný žánrový rozhled.
Je to skvělý.
Vážně.
Každopádně zpátky k tomu Klusovi. Jak začal podzim, já roznášela několik hodin denně poštovní zásilky a u toho poslouchala písničky. Jakýmsi způsobem jsem se dostala i k CD Živje. Což jsou písničky z různých koncertů Tomáše Kluse a jsou živě (nečekaně). Miluju nahrané koncerty.
No a tak jsem to poslouchala a hrozně se mi to líbilo a začalo mi to všechno dávat smysl.
A mně když se něco hrozně líbí, mám potřebu to zažít.
Proto jsem začala vyhledávat koncerty Tomáše Kluse, kterých bych se mohla zúčastnit.
A měla jsem štěstí.
Naštěstí.
Na jeho facebookové stránce jsem zjistila, že aktuálně jede se svou kapelou turné.
Už dvouleté.
No a že prej v prosinci bude mít poslední koncert tohoto RecyKlusu právě v Brně.
A tak jsme se s holkama domluvily a během října jsme si objednaly lístky na prosincový #jinýkoncert Tomáše Kluse.
A bylo to.
Pak následovala ta dlouhá chvíle, kdy jsem poslouchala písničky a těšila se.
A bylo na co.
Koncert se konal v pondělí před Vánocema.
A byl skvělej.
Celkový krásný dojem podtrhávalo ještě kouzlo Vánoc.
V ten den jsem byla na brigádě a potom jsem natěšeně utíkala domů.
Hah, prej utíkala.
Jela jsem autem.
Šalinu jsem ráno nestíhala (typický).
Každopádně jsem se hrozně těšila.
A holky taky. Alespoň si to myslím, protože jsme se furt smály a možná to trošku vypadalo, že jsme si předtím něco daly.
Ale nedaly (škoda).
Už při vstupu na výstaviště jsem věděla, že je to vážně jiný koncert. Všude kolem byl šířen optimismus a milo všech lidí, kteří kolem mě byli. A že jich bylo dost.
V prostorách, kde měl být koncert, byla vystavěná křesílka. Lidé si tak mohli sednout, dát si kávu nebo třeba pivo a hlavně relaxovat.
Užívat si toho momentu.
Každý po svém.
Nacházelo se zde několik stánků s pitím, takže jste téměř vůbec nemuseli stát ve frontě. Prodavači byli milý a neměli protivný obličeje. A to já oceňuju!
Taky tam byly takové stánky, kde jste si mohli koupit nějaké dekorace. No prostě krása!
Nehledě na to, že vzduchem se linula vůně vonných tyčinek a hrála zde tichá relaxační hudba.
A byl tam totem!
No fakt!
Na koncertě.
Prostě tam stál.
A byla to krása.
Cítila jsem se skvěle. Vážně. V životě jsem nic takového na žádném koncertě necítila.
Navštívila jsem už hromadu skvělých akcí, ale na žádné nebyl cítit ten klidný a pozitivní duch jako právě tady.
Koupily jsme si s holkama svařák a šly jsme si stoupnout k pódiu. Stály jsme poměrně blízko. A měly jsme štěstí. Když v 6 hodin začala hrát předkapela Meme, začalo se to před pódiem slušně zaplňovat. Skvělá předkapela tvořena dvěma členy skupiny Mandrage mimochodem. Doufám, že budou vystupovat ještě někde a nebyla to pouze prozatimní předkapela na RecyKlusu.
Na minutu přesně v sedm začaly 3 hodinky neskutečné přirozenosti.
Fakt.
3 hodiny hudby, vtipu a nenucenosti.
Nekecám.
A bylo to skvělý!
Tomáš zazpíval nejznámější písničky (ty, které vybírali fanoušci ještě před začátkem turné), vtipně je prokládal svými historkami a názory. A taky improvizoval.
Jen tak.
Vymyslel písničku téměř na cokoliv ho napadlo.
Bylo to skvělý.
Několikrát se pohyboval publikem. Bez jakéhokoliv ostychu nebo povyšování.
Nevím, jak to napsat.
Byla to prostě ta nejpřirozenější a nejkrásnější věc.
Těžko se o tom píše.
I proto bych vám doporučovala, zda takovou hudbu posloucháte a máte ji rádi, navštivte koncert Tomáše Kluse. RecyKlus už bohužel nestihnete, ale je řada dalších míst, kde se objeví zase s jinak poskládaným playlistem.
A určitě to bude stejně skvělý.
Přála bych si, aby lidé chodili na takové koncerty.
Aby na ně chodili a pořádali je.
Aby spolu komunikovali, smáli se a společně si vytvářeli to krásno kolem nich. Ten svět, ve kterým se jim bude žít nejlíp. Protože nikdo jinej to za ně neudělá.
A to mi tam došlo.
Jen tak.
Zkrátka tak nějak přirozeně.
Těšila jsem se na to už dlouho.
Já jsem dřív Tomášovu hudbu celkem poslouchala. Každý z nás si asi pamatuje na písničku Pocity, která na nás tehdy hrála ze všech stran. Ta je mimochodem mou nejoblíbenější dodnes. Rodiče mi dokonce jednou k Vánocům koupili CD Racek. Takže jsem prostě nikdy nebyla do Tomáše Kluse nikterak poblázněná, ale měla jsem ho celkem ráda.
Pak ale přišlo Proměnamě nebo Anat život není a tomu já jsem nerozuměla. V té době jsem nerozuměla ani sama sobě, natož zpěvákovi, který se pro mě dost zvláštně vyjadřoval.
A pak to přišlo.
Oslavila jsem 20 a začala jsem se zas tak nějak pomalu vracet k české hudbě. K pomalé nebo pop-rockové české hudbě. Prostě to už nebyl jenom rap.
Víte, ono jet se mnou v autě je někdy zážitek.
Nejenom že jedete se mnou v autě (ego up), ale posloucháte můj zvláštní playlist. Já mám totiž celkem velké rozpětí toho, co poslouchám. Můžete si se mnou prozpěvovat No Name, Harleje nebo třeba Rybičky 48, pak se celé autě žánrově přeladí na Rytmuse, Logica nebo MGK no a pak zas zpíváme třeba Mýdlového prince od Neckáře.
Hudbu prostě miluju.
A mám ráda výběr.
Myslím si, že člověk by měl mít všeobecný žánrový rozhled.
Je to skvělý.
Vážně.
Každopádně zpátky k tomu Klusovi. Jak začal podzim, já roznášela několik hodin denně poštovní zásilky a u toho poslouchala písničky. Jakýmsi způsobem jsem se dostala i k CD Živje. Což jsou písničky z různých koncertů Tomáše Kluse a jsou živě (nečekaně). Miluju nahrané koncerty.
No a tak jsem to poslouchala a hrozně se mi to líbilo a začalo mi to všechno dávat smysl.
A mně když se něco hrozně líbí, mám potřebu to zažít.
Proto jsem začala vyhledávat koncerty Tomáše Kluse, kterých bych se mohla zúčastnit.
A měla jsem štěstí.
Naštěstí.
Na jeho facebookové stránce jsem zjistila, že aktuálně jede se svou kapelou turné.
Už dvouleté.
No a že prej v prosinci bude mít poslední koncert tohoto RecyKlusu právě v Brně.
A tak jsme se s holkama domluvily a během října jsme si objednaly lístky na prosincový #jinýkoncert Tomáše Kluse.
A bylo to.
Pak následovala ta dlouhá chvíle, kdy jsem poslouchala písničky a těšila se.
A bylo na co.
Koncert se konal v pondělí před Vánocema.
A byl skvělej.
Celkový krásný dojem podtrhávalo ještě kouzlo Vánoc.
V ten den jsem byla na brigádě a potom jsem natěšeně utíkala domů.
Hah, prej utíkala.
Jela jsem autem.
Šalinu jsem ráno nestíhala (typický).
Každopádně jsem se hrozně těšila.
A holky taky. Alespoň si to myslím, protože jsme se furt smály a možná to trošku vypadalo, že jsme si předtím něco daly.
Ale nedaly (škoda).
Už při vstupu na výstaviště jsem věděla, že je to vážně jiný koncert. Všude kolem byl šířen optimismus a milo všech lidí, kteří kolem mě byli. A že jich bylo dost.
V prostorách, kde měl být koncert, byla vystavěná křesílka. Lidé si tak mohli sednout, dát si kávu nebo třeba pivo a hlavně relaxovat.
Užívat si toho momentu.
Každý po svém.
Nacházelo se zde několik stánků s pitím, takže jste téměř vůbec nemuseli stát ve frontě. Prodavači byli milý a neměli protivný obličeje. A to já oceňuju!
Taky tam byly takové stánky, kde jste si mohli koupit nějaké dekorace. No prostě krása!
Nehledě na to, že vzduchem se linula vůně vonných tyčinek a hrála zde tichá relaxační hudba.
A byl tam totem!
No fakt!
Na koncertě.
Prostě tam stál.
A byla to krása.
Cítila jsem se skvěle. Vážně. V životě jsem nic takového na žádném koncertě necítila.
Navštívila jsem už hromadu skvělých akcí, ale na žádné nebyl cítit ten klidný a pozitivní duch jako právě tady.
Koupily jsme si s holkama svařák a šly jsme si stoupnout k pódiu. Stály jsme poměrně blízko. A měly jsme štěstí. Když v 6 hodin začala hrát předkapela Meme, začalo se to před pódiem slušně zaplňovat. Skvělá předkapela tvořena dvěma členy skupiny Mandrage mimochodem. Doufám, že budou vystupovat ještě někde a nebyla to pouze prozatimní předkapela na RecyKlusu.
Na minutu přesně v sedm začaly 3 hodinky neskutečné přirozenosti.
Fakt.
3 hodiny hudby, vtipu a nenucenosti.
Nekecám.
A bylo to skvělý!
Tomáš zazpíval nejznámější písničky (ty, které vybírali fanoušci ještě před začátkem turné), vtipně je prokládal svými historkami a názory. A taky improvizoval.
Jen tak.
Vymyslel písničku téměř na cokoliv ho napadlo.
Bylo to skvělý.
Několikrát se pohyboval publikem. Bez jakéhokoliv ostychu nebo povyšování.
Nevím, jak to napsat.
Byla to prostě ta nejpřirozenější a nejkrásnější věc.
Těžko se o tom píše.
I proto bych vám doporučovala, zda takovou hudbu posloucháte a máte ji rádi, navštivte koncert Tomáše Kluse. RecyKlus už bohužel nestihnete, ale je řada dalších míst, kde se objeví zase s jinak poskládaným playlistem.
A určitě to bude stejně skvělý.
Přála bych si, aby lidé chodili na takové koncerty.
Aby na ně chodili a pořádali je.
Aby spolu komunikovali, smáli se a společně si vytvářeli to krásno kolem nich. Ten svět, ve kterým se jim bude žít nejlíp. Protože nikdo jinej to za ně neudělá.
A to mi tam došlo.
Jen tak.
Zkrátka tak nějak přirozeně.
Krásný den, Jája
#milujudekuju ♥
OdpovědětVymazat