Otázka ženskosti

Ženskost.

Co to vlastně je?
V poslední době se nad tímhle tématem zamýšlím. Přemýšlím nad jakýmsi postavením ženy ve společnosti, nad tím co by se mělo a co ne. Tak nějak doteď mám takový menší zmatek ve své hlavě. Zmatek z toho, když často slýchávám řeči lidí na to, co by jsme my ženy měly a neměly dělat.
Co je sexy a co už je laciný.
 Co chlapy chtěj a co už se jim nelíbí.
No a v neposlední řadě - co chceme my.
A proč se vlastně navzájem tolik ponižujem.

Všimli jste si toho?
Já to vidím ve společnosti denně.

Někdy říkají, že bys neměla pít, protože jsi holka.
Nemaluj se tolik, ztrácí to na přirozenosti.
Ježiši, ty jdeš do města bez make-upu? A to se nestydíš? Není ti to blbý?
Měla by jsi nosit víc sukní a šatů. Ale ne, ne zas tak krátký.
Taky bys neměla nadávat, když se ti něco nelíbí. K holce se to nehodí.
Ale nebuď tak tichá. To není správný. Měla bys říkat svoje názory nahlas, je to sexy.
Chtěj po tobě, aby ses chovala jako holka, ale dlouhý nehty už se jim nelíbí.
Chtěj, abys byla víc holčičí, ale ty rudý rtěnky jim už připadaj moc.
Co moc?
Já se ptám  - co moc?
Moc rudý?
Holčičí?
Vždyť po nás chtěli, ne?
Chtěj, aby jsme se staraly o svoje vlasy, ale když si je každý ráno vlníme, prej je tim ničíme.
Taky by chtěli, aby jsme nekoukaly na hokej a nepily pivo. Jenže co mám dělat, když mi to pivo tolik chutná a hokej mě baví? Mám se koukat doma? Sama? Na tajňačku?
Tak to teda ne.

Všimli jste si toho? Přijde vám to povědomé?
Taky se s tím setkáváte denně na sociálních sítích i v reálném životě?

Nechci z nás holek dělat nějaký chudinky, protože to fakt nejsme!
Jsme silné, chytré a můžeme si dělat co chcem.
Jenom kdyby to někdo nevěděl.
Tímhle článkem chci říct jenom to, že to není vždycky jednoduchý - být holkou.
Jednoduše od nás furt někdo něco očekává. Chtěj po nás něco, ale pak se jim to zdá příliš. My se občas snažíme splňovat jejich požadavky, ale někdy to prostě nejde. Jsme ztracené.
Myslím si, že ženy jsou občas ztracené samy v sobě. Nevědí co chtějí a čemu by se měly vyvarovat. A tak se snaží často zamaskovat tenhle svůj vnitřní zmatek a snaží se přizpůsobit požadavkům ostatních. Ale je to vůbec možný?
A chceme to?
Holky, fakt se chceme někomu přizpůsobovat?
Třeba chlapům.
Máme tendenci se líbit.
Neustále.
Já to chápu, taky to v sobě mám.
Jenom by jsme se měly zamyslet nad tím co ne v pohodě a co už je příliš. Takže holky, nenechte si od kluků říkat, co by jsme měly nosit a co ne. Co je dost ženský a co už vůbec. Nenechte si do toho tolik kecat. Vždyť často s tím klukem ani nechodíte a přesto se snažíte přizpůsobit jeho názorům.
Vidíte v tom tu ironii?
Nenechte si radit od kluků, jestli můžete nosit sukně a jak krátký ty sukně budou. Nebo jestli tu rtěnku můžete nanést na svoje rty nebo ne. Prostě to nedělejte.
Řekněte:"Hej, přestaň. Já jsem holka a já si budu nosit co chci. Rtěnku, tvářenku, highlighter, oční stíny, sukně i kytkovaný šaty. Prostě  to tak je. Ty mi nemáš co radit. Jasný?"
A holky, co sráží ostatní holky?
Co to sakra je?
Máme být spolu zajedno ne?
Máme se podporovat. Girl power přeci. Jste se všechny zbláznily? Proč máš strach a proto pomlouváš holku, která ho nemá a nebojí se vzít na sebe rtěnku? Paruku? Šaty?
Jenom chci všechno uvést na pravou míru. Jsem za přirozenost. Mám ráda, když se občas nenamaluju, ale přesto jedu do města.
Mám ráda, když jdu nakupovat jen tak v teplácích.
Ráda piju pivo a hokej mě taky baví.
Na druhou stranu se taky ráda namaluju. Udělám si linky, oční stíny nebo si vezmu rtěnku a krátkou sukni, protože jsem holka a užívám si to. Prostě tak.
Tímhle článkem nechci říct, aby holky chodily přemalovaný a v ultra krátkých minisukýnkách. Chci jen to, aby byly samy sebou. Holky, noste to co se vám líbí. Nebojte se svoje rty nabarvit na červeno, ukázat nohy a u toho třeba pít to pivo a koukat na hokej.
Buďte samy sebou.
Zároveň si však nenechávejte srážet sebevědomí od kluků nebo ostatních holek.
Buďte samy sebou. Nebojte si vzít v pátek večer šaty a celou sobotu chodit nenamalovaná a na sobě mít jenom tepláky. Buďte přirozené. Nebojte se toho, jak to vezme okolí.
A hlavně - dělejte to všechno hlavně pro sebe.
Přijde mi, že často děláme všechny ty věci pro někoho. Malujem se pro lidi, které ani neznáme. Sukni si radši do města nevezmem, aby se na nás divně nekoukaly. Rtěnkou bychom mohly vystupovat z řady, takže ty rty radši necháme bez nějaké barvy.
Chápete mě?
Já sama s tím mám někdy problém.
Ze začátku jsem se styděla nosit sukni, šaty, rtěnku nebo třeba čepici.
Fakt.
No a pak se ve mě něco zlomilo. V tom okamžiku jsem si řekla:"Zbláznila ses? Seš holka, tak toho využij.". No a od tý doby jsem se zamilovala do toho všeho. Rtěnek, laků na nehty i očních linek. Doma mám několik čepic i sukní a miluju to. A o tom to je - začala jsem to všechno dělat pro sebe. Dokonce i ty tepláky nosím pro sebe. Do obchodu často jezdím v teplácích, protože mi přijde nesmyslný se v sobotu odpoledne převlíkat nebo malovat. Kvůli půlhodince v Tescu. To fakt ne.
Chci jenom říct, holky, buďme za dámičky.
Podpatky, rtěnky, šaty.
Je to skvělý.
Ale zároveň si někdy vem jenom ty tepláky. Jednoduše si vezmi to, v čem se v tu dobu cítíš nejlíp.
Víte, od tý doby, kdy jsem si uvědomila, že být holkou je vlastně hrozně fajn, se v tom docela vyžívám. Miluju, když se můžu nalíčit nebo si vzít nějaký hezký šaty. V poslední době, když se probudím, přemýšlím nad tím, na co mám zrovna náladu. Oční stíny, linky nebo jenom tužka? A chci být dneska jenom schovaná před světem, a tak si vezmu s sebou do práce svetr, nebo chci být vidět a do města si vezmu něco zářivýho.
Víte, jak to myslím?
Být holkou je hrozně skvělý.
Když jsem si procházela takovou tou fází, kdy jsem pomalu přicházela k sebelásce, přemýšlela jsem nad tím, co mi sluší a co ne. A často jsem se podceňovala.

Čepice.
To byl hroznej problém. Byla to doba, kdy začaly být čepice docela in. A mě se to taky líbilo. Jenže na ostatních lidech. Já jsem si s čepicí připadala jako brambora. Nevím proč, ale měla jsem v hlavě myšlenku, že ke mně čepice prostě nejdou.

Šaty nebo sukně.
To bylo to stejný. Naučila jsem se tak moc žít v kalhotech a kraťasech, že jsme si sukni koupila snad až ve třeťáku. Koupila a začala nosit. Nejdřív trošku s ostychem, ale pak hrdě. Když jste na intru, je to pro vás někdy docela zkouška. Přijít s nějakou změnou jen tak do plné jídelny. Máte pocit, že na vás všichni koukaj. A možná i jo. Ale někdy si vás nikdo nijak zvlášť nevšímá a vy si přesto myslíte, že všichni pomlouvaj, jak vám ta sukně nesluší. Kravina. Ale hodně mi to dalo. Možná i díky tomu intru teď znám svojí cenu a vím, že jde především o mě. Pamatujte si, že se nikdy všem nezavděčíte.

Rtěnky.
Další problém.
Copak můžu na svoje rty nanést nějakou barvu?
Co tomu řeknou ostatní?
Zkuste to! Nebojte se!
Já jsem to zkusila a odteď nosím rtěnky docela často. Hlavně na jaře a v létě.

No a největším problémem byly podpatky.
Pár lidí mi tvrdí, že jsem vysoká. Já teda nevím, měřím kolem 170 a přijdu si tak nějak normálně vysoká. No každopádně jak mi to ty lidi tvrdili, do hlavy jsem si dala to, že bych snad neměla nosit podpatky. Že každej kluk vedle mě bude hrozně malej atd. Hloupost. Fakt. Jsem tak šťastná, že jsem si na svůj maturák pořídila podpatky a od tý doby schovávám baleríny. Fakt. Nevím jestli to tak taky máte, holky, ale já miluju ten pocit, když mám na sobě podpatky. Jak to máte vy?
Jo a i kdyby jste měly 2 metry, nestyďte se za to.
Podpatky jsou pro holky.
Jsi holka a chceš je nosit? Tak je nos! Je to jednoduchý. Kašli na okolí, jak už jsem řekla - nikdy se všem nezavděčíš.

A to je podle mě ten problém. Snažíme se neustále někomu zavděčit. Jenže proč? A je to vůbec možné? Rozhodně ne. To bychom se mohly rozkrájet na nudličky. Každý má rád něco jiného. Takže holky, buďte samy sebou. Malujte se, ale nebojte se ukazovat svojí pravou tvář - doma, mezi lidmi i na sociálních sítích. Nebojte se vyjít bez make-upu, ale ani s ním. Dělejte to všechno pro sebe. A uvidíte, že pak budete šťastny. Budete spokojeny samy se sebou. A o to jde.
Jo a je naprosto v pohodě, když chcete být jeden den za princeznu a druhej den za povaleče u telky, s drdolem na hlavě a ve vytahaným tričku. Je to v pohodě. Jde hlavně o vás a o to, jak se cítíte vy. Jasný?
Ukažte ostatním, kdo jste.
Ukaž, že jsi holka.
Že nosíš čepice, rtěnky i šaty.
Ukaž jim, že jsi šílená a že tě baví svět.
Ale neboj se ukazovat i to, že občas chceš prostě jenom být - ve svetru nebo v teplácích.
Jsi to ty a o to jde.
A nezapomeň - inspiruj se a buď inspirací.

Doufám, že se vám to povede, Vaše Jája