Tohle bude asi dost zmatený článek.
Jenom takový naše večerní povídání, jo?
Dlouho jsem se vám neozvala, já vím. Vlastně si ani zpětně neuvědomuji proč. Nápadů mám spoustu. Vždycky někde jsem a řeknu si - o tomhle chci promluvit nahlas, napíšu to na blog. No a pak je tu stále prázdno a myšlenky se mi v hlavě honí tak zběsile, že jsem z toho všeho unavená a zmatená. Jako bych měla explodovat.
A právě proto vám píšu.
Abych se uklidnila, vypsala a cítila se zase dobře.
Dneska je celkově nějakej divnej den. Nezdá se vám?
Vlastně by měl být dneska hrozně skvělej den, ale není.
Neměla jsem na dnešek téměř žádné povinnosti. Mohla jsem se v klidu vyspat, dopoledne dělat věci do školy a práce, vařit a večer si skočit do školy. Nic hroznýho.
No ale sama od sebe jsem se probudila hrozně unavená v 7 ráno a spát už mi nešlo. Dopoledne jsem se s jedním úkolem dělala snad hodinu a půl a nebýt odpolední zmrzky delší procházky ze školy až domů, bylo by to na nic.
Nejhorší je, že jsem věděla, že je všechno, tak já má být. Vstala jsem brzo, měla svůj klid, dokonce jsem dělala i ty svoje povinnosti.
Tak co dělám?!
Hrabe mi?
Proč se necítím šťastná, neposkakuju a nezpívám si dneska nahlas?
Vždyť nemusí do práce. Kromě tý odpolední školy mám celej den jenom pro sebe. Můžu ho trávit, jak se mi zachce a já se tu mračím na celej svět.
Tak je tohle možný?
Ale ono je. Věřte mi.
Někdy se probudíte do slunečnýho dne a stejně se nepřestáváte mračit. Jenže i když se mračíte, nevíte proč a jste protivný sami sobě, tak to prostě je. Neříkám, aby jste s tím nic nedělali, jen se nebojte ukázat, že se dneska necítíte prostě ok.
My teď žijeme v době, kdy se na vás všichni na instáči usmívaj a všechno je hrozně krásný.
Ale ono to zas tak krásný není.
Ne vždycky.
A proto je na mým instagramu někdy prázdno. Někdy není co fotit nebo se prostě necítím ok.
A kdo by chtěl koukat na zpruzelou mně?
Asi nikdo, řekla bych.
Na druhou stranu - je v pohodě necítit se někdy v pohodě. Jasný?
Každej se tak někdy cítí.
A někdy jen tak bez důvodu.
Chci, aby jste to věděli a necítili se kvůli tomu ještě hůř.
Možná bych vám tak nějak mohla říct, co se v posledních dnech dělo.
Můj duben byl zatím jen o práci a těšení se do Holandska. Jednoduše jsem se snažila zabít nějak ten čas, chodit do práce, užívat si těšení a zařizovat potřebný věci. Víc vám o tom chci ale napsat. Článek mám dokonce rozepsaný. Dávám dohromady potřebný fotky a tak nějak si to rekapituluju sama pro sebe. Nechci nic slibovat, ale do týdne by to tu mělo být. Chci se vám pochluvit, popsat zážitky a říct - cestujte. Blíž vám ale řeknu v tom článku. Už brzy. Vážně.
Kromě toho těšení na Holandsko jsem se teda vůbec netěšila na přijímačky.
Zase.
Pro velkej úspěch znovu.
A tak jsem si všude psala, jak se na ty testy musím učit a aspoň 3 testy denně vyzkoušet. No zas tak dramatický to nebylo. Každopádně tady nechci říkat, jak jsem se učila nebo ne. Počkám na výsledky a pak se možná bonznu sama.
Testy se konaly v sobotu. Měla jsem tedy v sobotu plán jasnej - prospat se, jít na přijímačky a pak se těšit na večerní Ach Ano.
Ok, takhle to zní divně.
Ach Ano se koná každým rokem v Brně. Pokud znáte brněnského rapera Maniaka, asi víte o čem mluvím. Jednoduše tohle je jiná show. Vlastně si to sám pořádá, zve si hosty a je to neskutečnej mejdat. A sobotní Fléda moje očekávání rozhodně nezklamala, ba naopak! Ale k tomu se vrátím. Teď chci mluvit ještě chvilku vážně.
Zpátky k příjimačkám.
Jedná se o celouniverzitní testy. Je zde 60 otázek, z toho 10 v angličtině. Test je rozdělen na několik částí - logické myšlení, kritické myšlení, verbální a jiné.
Co si budem - myšlení verbální, kritické a kulturní přehled mě zachránily. Nebo aspoň v to doufám. Každopádně jsem šla na přijímačky nějak v klidu. Nestresovala jsem.
Budovu, kde se mé testy konaly, jsem moc dobře znala. Přijela jsem včas a všechno probíhalo v pohodě. Jenom jsem si pak stoupla do špatné fronty. Moje skupina byla v učebně N51 a já blbka stála asi 10 minut v řadě na učebnu N41. No klasika.
Ale bylo to v pohodě. Chvilka trapnosit, kdy jsem se odpojila z řady, šla kolem všech těch lidí a našla správnou frontu. A pak to bylo.
V místnosti byl hic, všechno se hrozně protahovalo a po 80 minutách jsem moc nevěděla, co mám dělat. Ale test jsem po 100 minutách odevzdala a teď jenom doufám.
K testům jsem se vyjadřovala na svém instagramu. Chci vám k tomu napsat víc, teď jen - nikdy se neciťte špatně kvůli tomu, že vám něco nejde. Logické myšlení, matika nebo čeština. Nenechte se ponižovat kvůli tomu, že nerozumíte vzorečkům.
A věřte v sebe.
Prosím.
Protože to je ten nejdůležitější power, který sobě můžete (čtěte musíte) dát. Pak vás čeká vítězství. Rozumíme si?
Ok?
Pak se vám o tom rozepíšu.
Další slib. Sakra.
Jo a jestli se mě ptáte - co bude, když ti ty testy nevyjdou?
Nechte se překvapit.
V hlavě už to mám tak nějak rozmyšlený.
Jen nechci plácat a říkat coby kdyby.
Až to budu vědět, všechno vám to řeknu.
No a odpoledne jsem šla s holkama do parku. Pila víno, smála se a pak jsme poslouchaly nějakýho random kluka, který se nás přišel zeptat na to kudykam a nakonec nám vyprávěl o sobě a zpíval na kytaru.
Ten život je šílenej.
Ale někdy je hrozně vtipnej. Fakt.
V půl desátý jsme vyrazily na Flédu.
A ta show?
Bylo to něco neskutečnýho.
Kromě Maniaka vystoupil i Calin, Shxrty & Kojo, Indigo & Persil a Young Koukr. Kromě toho jsi tady mohl vidět i Protivu s Psycho Rhyme-ho. Na závěr hodil svůj set i Nobody Listen. Prostě párty jak má bejt.
Vlastně mi přijde, že jsem na takový párty nebyla hrozně dlouho.
Skákala jsem, zpívala, tancovala, drinčíkovala a bylo to tak nějak v pohodě.
Hrozně dobře v pohodě.
Ale něco vám musím říct - já už se nemůžu dočkat všech těch festivalů.
Jakože fakt nemůžu.
A co vy? Taky se někam chystáte?
Jo a kdyby jste se hodně nudili, tak jsem si založila ask. Ještě jsem na nic neodpovídala. Já vlastně ani nevím, kdy přišla prvotní myšlenka si ask znovu založit. Ale mám ho, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.
Dostanete se tam, když kliknete sem -> ♥.
Jenom takový naše večerní povídání, jo?Dlouho jsem se vám neozvala, já vím. Vlastně si ani zpětně neuvědomuji proč. Nápadů mám spoustu. Vždycky někde jsem a řeknu si - o tomhle chci promluvit nahlas, napíšu to na blog. No a pak je tu stále prázdno a myšlenky se mi v hlavě honí tak zběsile, že jsem z toho všeho unavená a zmatená. Jako bych měla explodovat.
A právě proto vám píšu.
Abych se uklidnila, vypsala a cítila se zase dobře.
Dneska je celkově nějakej divnej den. Nezdá se vám?
Vlastně by měl být dneska hrozně skvělej den, ale není.
Neměla jsem na dnešek téměř žádné povinnosti. Mohla jsem se v klidu vyspat, dopoledne dělat věci do školy a práce, vařit a večer si skočit do školy. Nic hroznýho.
No ale sama od sebe jsem se probudila hrozně unavená v 7 ráno a spát už mi nešlo. Dopoledne jsem se s jedním úkolem dělala snad hodinu a půl a nebýt odpolední zmrzky delší procházky ze školy až domů, bylo by to na nic.
Nejhorší je, že jsem věděla, že je všechno, tak já má být. Vstala jsem brzo, měla svůj klid, dokonce jsem dělala i ty svoje povinnosti.
Tak co dělám?!
Hrabe mi?
Proč se necítím šťastná, neposkakuju a nezpívám si dneska nahlas?
Vždyť nemusí do práce. Kromě tý odpolední školy mám celej den jenom pro sebe. Můžu ho trávit, jak se mi zachce a já se tu mračím na celej svět.
Tak je tohle možný?
Ale ono je. Věřte mi.
Někdy se probudíte do slunečnýho dne a stejně se nepřestáváte mračit. Jenže i když se mračíte, nevíte proč a jste protivný sami sobě, tak to prostě je. Neříkám, aby jste s tím nic nedělali, jen se nebojte ukázat, že se dneska necítíte prostě ok.
My teď žijeme v době, kdy se na vás všichni na instáči usmívaj a všechno je hrozně krásný.
Ale ono to zas tak krásný není.
Ne vždycky.
A proto je na mým instagramu někdy prázdno. Někdy není co fotit nebo se prostě necítím ok.
A kdo by chtěl koukat na zpruzelou mně?
Asi nikdo, řekla bych.
Na druhou stranu - je v pohodě necítit se někdy v pohodě. Jasný?
Každej se tak někdy cítí.
A někdy jen tak bez důvodu.
Chci, aby jste to věděli a necítili se kvůli tomu ještě hůř.
Možná bych vám tak nějak mohla říct, co se v posledních dnech dělo.
Můj duben byl zatím jen o práci a těšení se do Holandska. Jednoduše jsem se snažila zabít nějak ten čas, chodit do práce, užívat si těšení a zařizovat potřebný věci. Víc vám o tom chci ale napsat. Článek mám dokonce rozepsaný. Dávám dohromady potřebný fotky a tak nějak si to rekapituluju sama pro sebe. Nechci nic slibovat, ale do týdne by to tu mělo být. Chci se vám pochluvit, popsat zážitky a říct - cestujte. Blíž vám ale řeknu v tom článku. Už brzy. Vážně.
Kromě toho těšení na Holandsko jsem se teda vůbec netěšila na přijímačky.
Zase.
Pro velkej úspěch znovu.
A tak jsem si všude psala, jak se na ty testy musím učit a aspoň 3 testy denně vyzkoušet. No zas tak dramatický to nebylo. Každopádně tady nechci říkat, jak jsem se učila nebo ne. Počkám na výsledky a pak se možná bonznu sama.
Testy se konaly v sobotu. Měla jsem tedy v sobotu plán jasnej - prospat se, jít na přijímačky a pak se těšit na večerní Ach Ano.
Ok, takhle to zní divně.
Ach Ano se koná každým rokem v Brně. Pokud znáte brněnského rapera Maniaka, asi víte o čem mluvím. Jednoduše tohle je jiná show. Vlastně si to sám pořádá, zve si hosty a je to neskutečnej mejdat. A sobotní Fléda moje očekávání rozhodně nezklamala, ba naopak! Ale k tomu se vrátím. Teď chci mluvit ještě chvilku vážně.
Zpátky k příjimačkám.
Jedná se o celouniverzitní testy. Je zde 60 otázek, z toho 10 v angličtině. Test je rozdělen na několik částí - logické myšlení, kritické myšlení, verbální a jiné.
Co si budem - myšlení verbální, kritické a kulturní přehled mě zachránily. Nebo aspoň v to doufám. Každopádně jsem šla na přijímačky nějak v klidu. Nestresovala jsem.
Budovu, kde se mé testy konaly, jsem moc dobře znala. Přijela jsem včas a všechno probíhalo v pohodě. Jenom jsem si pak stoupla do špatné fronty. Moje skupina byla v učebně N51 a já blbka stála asi 10 minut v řadě na učebnu N41. No klasika.
Ale bylo to v pohodě. Chvilka trapnosit, kdy jsem se odpojila z řady, šla kolem všech těch lidí a našla správnou frontu. A pak to bylo.
V místnosti byl hic, všechno se hrozně protahovalo a po 80 minutách jsem moc nevěděla, co mám dělat. Ale test jsem po 100 minutách odevzdala a teď jenom doufám.
K testům jsem se vyjadřovala na svém instagramu. Chci vám k tomu napsat víc, teď jen - nikdy se neciťte špatně kvůli tomu, že vám něco nejde. Logické myšlení, matika nebo čeština. Nenechte se ponižovat kvůli tomu, že nerozumíte vzorečkům.
A věřte v sebe.
Prosím.
Protože to je ten nejdůležitější power, který sobě můžete (čtěte musíte) dát. Pak vás čeká vítězství. Rozumíme si?
Ok?
Pak se vám o tom rozepíšu.
Další slib. Sakra.
Jo a jestli se mě ptáte - co bude, když ti ty testy nevyjdou?
Nechte se překvapit.
V hlavě už to mám tak nějak rozmyšlený.
Jen nechci plácat a říkat coby kdyby.
Až to budu vědět, všechno vám to řeknu.
No a odpoledne jsem šla s holkama do parku. Pila víno, smála se a pak jsme poslouchaly nějakýho random kluka, který se nás přišel zeptat na to kudykam a nakonec nám vyprávěl o sobě a zpíval na kytaru.
Ten život je šílenej.
Ale někdy je hrozně vtipnej. Fakt.
V půl desátý jsme vyrazily na Flédu.
A ta show?
Bylo to něco neskutečnýho.
Kromě Maniaka vystoupil i Calin, Shxrty & Kojo, Indigo & Persil a Young Koukr. Kromě toho jsi tady mohl vidět i Protivu s Psycho Rhyme-ho. Na závěr hodil svůj set i Nobody Listen. Prostě párty jak má bejt.
Vlastně mi přijde, že jsem na takový párty nebyla hrozně dlouho.
Skákala jsem, zpívala, tancovala, drinčíkovala a bylo to tak nějak v pohodě.
Hrozně dobře v pohodě.
Ale něco vám musím říct - já už se nemůžu dočkat všech těch festivalů.
Jakože fakt nemůžu.
A co vy? Taky se někam chystáte?
Jo a kdyby jste se hodně nudili, tak jsem si založila ask. Ještě jsem na nic neodpovídala. Já vlastně ani nevím, kdy přišla prvotní myšlenka si ask znovu založit. Ale mám ho, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.
Dostanete se tam, když kliknete sem -> ♥.
Mějte se krásně a nezlobte se za tento zmatený článek. Chtěla jsem si s vámi prostě jenom povídat. Jen tak.
Krásný večer všem, Vaše Jája.
Komentáře
Okomentovat