S příchodem novýho roku je to jedna oslava za druhou.
Furt nějakej maturák a párty.
Nestěžuju si.
Jedeme s holkama do Tábora, zpíváme si v autě a víme, že dnešek bude sakra dobrej.
Jsme v Chudobě na obědě, pak kupujeme ještě víno v Albertu a jedem na ubytovnu.
Myslím, že dnešek může začít!
---
Hnědý stíny, ještě trošku řasenky. Jo a lesk na rty.
Jo, takhle by to šlo.
Nový šaty a podpatky.
---
Panebože, tolik lidí před tím vstupem?
Měly jsme si vzít zbytek vína s sebou. Stejně už ho zítra nebudeme dopíjet.
Začínám poznávat známý a jsem trošku nervózní.
Ok, jsem sakra nervózní.
Otáčím se zády a melu holkám nějaký kraviny.
Šílený kraviny.
Vlastně jako vždycky, když jsem tak šíleně nervózní.
---
Objímání s lidma. Štěstí.
Objímání s lidma. Štěstí.
Jsem v Táboře.
Zase.
Ani nemám pocit, že jsem tam teď půlroku nebyla. Cítím se tam furt jako doma. Fakt.
Možná bych měla přestat pít, začíná se mi trošku motat jazyk.
Klasika.
---
Ok, povídám si s učitelema, tancuju s holkama i se sestřenkou a začínám tancovat mašinku na půlnočku.
Bože, proč je mi tak dobře?
Musíme po víkendu odjíždět pryč?
---
Nevím, jak se to stalo, ale sedíme spolu na gauči.
Smějeme se svým trapným vtipům, vzpomínáme na všechno krásný i ne tolik hezký a je to super.
Jano, že tohle nemyslíš vážně?
---
Jako kdyby se to zlomený srdce spojilo a našla jsem zase ten správnej význam bytí tady. Jako kdybych si celou dobu sama sobě nalhávala, kdo jsem a jak mám žít a pak přijde jeden večer, kdy vám dojde, že to byla jenom iluze. Že vlastně v životě chcete něco úplně jinýho a že možná před vším celou dobu jenom utíkáte a hrajete si na někoho, kým vlastně nejste.
Nepodrazím tímhle vlastně sama sebe?
---
Kam zmizel lesk ze rtů?
***
Tak my letíme.
Strach, procházení gatem a nadšení z toho všeho.
Já poletím letadlem!
No doprdele!
Zvládnu to vůbec? Všude kolem mě jsou lidi a přijdou mi tak v pohodě. Jako kdyby lítali mezi dvěma zeměma každej den. Jako cesta vlakem.
---
Nemá cenu se bát - když letadlo spadne, stejně nepřežijem. Neletíme ani nad oceánem, ale jenom Německem.
Super.
---
Sedím v letadle a snažím se v mobilu najít nějakou písničku, kterou si pustím, až budu vzlítat.
Nějakou písničku, kterou když příště uslyším, řeknu si:"Jo! Přesně tenhle song mi zněl v uších, kdy jsem poprvý vzlítla.". Stejně jsem si něco pustila a než jsme vzlítli, hrálo mi v uších něco úplně jinýho.
Ani nevím co to už bylo.
---
Nějakej kluk vedle mě mi nabízí žvejku.
Dám si.
Děkuju mu, ale víc s ním mluvit nebudu.
Je mi docela trapně, ale jsem nervózní z toho letu a on mluví anglicky.
Myslím, že v tu chvíli nedokážu mluvit ani česky.
---
Jsem tady.
Stojím v Holandsku.
Všichni kolem mluví cize (nečekaně) a já si přijdu skvěle.
Živě.
Kam se půjdeme podívat jako první?
Myslím si, že začínám mít hlad.
---
Probouzím se ve velkém domě.
Eindhoven.
Holandsko.
Ranní zpráva na messengeru, ať si to moc užiju.
Usmívám se, zhasínám mobil a chci ještě chvilku spát.
Aspoň pět minut.
---
Chození Amsterdamem, trávení času s holkama a mě přijde, že je všechno hrozně fajn.
Všechen stres jsem nechala v Čechách.
Může tenhle víkend trvat dýl než dva dny?
Prosím.
---
Zpátky doma.
V Brně.
Odpovídám na zprávy a cítím se šťastná.
Zároveň mám strach.
Zítra zase do reality.
***
18/4/18
"Rozhodla jsem se zase psát.
Denně.
Nebo tak nějak. Prostě jak to vyjde.
Dnešek vypadá dobře.
Jarně.
---
Asi chci jen tvořit.
Psát, vytvářet dětské programy, běhat.
V budoucnu chci ale pracovat s prvním stupněm. Myslím si, že mi to jde líp.
Ohledně toho běhání - zase jsem začala. Místo výtahu pak chodím schody. Je to super, fakt. Tak nějak mi zase dávám smysl budovat svoje tělo i mysl.
---
Chci psát, běhat, smát se, tvořit a být sama sebou.
Skutečně a hrdě."
***
19/04/18
"Stejnej pokoj jako včera. Dneska jsem tu zase do pěti. Přemýšlím nad tím, co budu dělat pak. Včera jsme si koupily Strongbow a šly jsme s holkama na vyhlídku.
Ani běhat jsem nebyla.
Na tý vyhlídce to bylo fajn, ale ne 100%. Nevím.
Včera jsem tam seděla, koukala jsem na Brno a přemýšlela o tom, co bude dál.
Zůstat v Brně nebo ne?
Spíš ne, říkám si.
Trošku mi přijde, že jsem přišla do fáze, kdy to tak nějak všechno beru. Celou tuhle situaci.
Snažím se z toho vytěžit co nejvíc.
Nabrat všechny ty zkušenosti tady.
V sobotu mám TSP.
Ráno se na to kouknu.
Slibuju.
Přemýšlím o tom, co budu dělat, když to nevyjde.
Uvažuju nad životem v Táboře.
Nevím.
To je ještě vzdálený."
***
20/04/18
"Stejnej čas i budova.
Hah.
Ale píše se mi tu nejlíp.
Mám teď hodinu a půl času jenom pro sebe.
Mám to ráda, jen někdy nevím, jak ten čas vlastně zaplnit.
---
Asi si dám v Lužánkách točený pivo.
---
Zejtra mám TSP.
Rozhodla jsem se to moc neřešit a nenervovat se.
To bude v pohodě.
---
Chci tu vlastně být?
---
Jó a zejtra je Maniak!"
***
25/04/18
"Měla jsme příšernej včerejšek.
Zas jsem tomu propadla.
Asi zas vypadnu mezi lidi.
Mám z toho strach.
---
Jako kdyby všechno bylo skvělý, jenom v mojí hlavě se všechno bortilo."
***
15/05/08
"Dneska jsem napsala na dva byty v Táboře.
---
Všechno to dám!"
***
Majáles s Klárkou.
Piju pivo, zpívám si písničky Tomáše Kluse, UDG nebo Bena.
Objímám Klárku a smějeme se.
"Dáme Redbulla s vodkou?"
Tak jo, hrozně mě baví ta festivalová atmosféra, uvolněný lidi, jezení závitků i povídání si s naprosto cizíma lidma.
Třeba teď - jdeme pro lístky na afterparty s úplně cizíma klukama.
Proč se furt tak směju svým trapným vtipům?
Proboha a kolik jsem dneska měla těch piv?
To je fuk.
Cítím se neskutečně živá a svobodná.
***
Jsem šťastná.
Mám ze všeho strach, ale vím, že můj život má nějaký smysl. Potřebovala jsem sama najít nějaký směr. Od října si přijdu dost ztracená.
Vážně.
A teď se to najednou celý otočilo.
Vlastně jsem se rozhodla změnit celej svůj život.
A cítím se skvěle.
***
Votvírák.
Skákání pod stageí na Maniakovo písničky, upíjení piva a nadšení ze života.
Letošní line up není nic moc.
I tak mě to všechno hrozně baví.
Celej ten život tady.
Zase.
---
Lavice.
Kéžbych furt zažívala tu eufórii, kterou zažívám právě teď.
Skvělý.
Jsem tak živá.
***
Procházím se po Táboře po svém prvním pohovoru o skutečnou práci.
Bože!
Jestli tohle vyjde, bude to nádhera!
Utíkám rychle před deštěm do Budíku a popíjím si cappuccino.
Je mi krásně.
Před sebou mám krásnej víkend a ty další budou ještě krásnější.
Teď potřebuju ještě sehnat nějakej ten byt.
A asi další kamarády.
No pochopte - budu zase v Táboře!
Fakt.
Ale moji táborský kamarádi budou v Brně.
Ironie, co?
Život.
Ale bude to super. Však ono to Brno bude za mnou často jezdit. To vím už teď a nemůžu se dočkat!
Někdy si přijdete v životě hrozně ztraceni. Jako kdyby váš život neměl žádný směr. A vy ho hledáte.
Fakt se snažíte.
Koukáte se po něm všude, kudy chodíte.
Ale furt nic.
Pak se ale objeví, když to nečekáte nejvíc - osoba nebo situace. Cokoliv. A vám dojde, že to je ono. Že tímhle směrem se chcete vydat. Nevíte, jak dlouho to všechno potrvá, ale cítíte se tak neskutečně živý, že do toho prostě jdete. I kdyby šlo jen o sekundu štěstí. Cítíte se živý a vidíte to, co chcete dělat. Přeju vám, ať najdete smysl vašeho života. A nepřestáváte hledat ani potom, co už ho najdete. Chtějte od života co nejvíc.
Hledejte, smějte se, žijte pro štěstí.
Překonávejte svoje strachy.
Tohle je váš život.
Řiďte se srdcem a tím, co doopravdy chcete. Jedině to má smysl.
Věřte mi - vím co říkám.
Právě jsem ve všem tom chaosu, co chci a nechci dělat, našla svoje štěstí.
Přeju všem nádhernou budoucnost.
S láskou, Vaše Jája
Komentáře
Okomentovat