Chci se znovu zamilovat

Hodně lidí se mě ptá co vlastně chci.
Dělat.
Zítra, za týden, za měsíc.
Celkově se svým životem.
A sama se sebou.
Jak že to vidím.
.
Jenže já toho chci dělat hrozně moc.
.
Chci chodit spát s pocitem, že se mi v ten den něco podařilo.
Že jsem na sebe pyšná.
A že jsem tolik nebojovala se stresem a nepracovala pod nátlakem.
Že jsem mohla během dne svobodně tvořit.
Bát sama sebou.
.
Chci ráno vstát, protáhnout se, zacvičit si jógu a pak pracovat.
Kreativně vytvářet svoje zaměstnání, který mě slušně živý a přesto je mým koníčkem.
To chci dělat.
Celej den.
I celej život.
Mezitím dnem si chci třeba zajít na nějaký dobrý kafe.
Nebo dvě.
A povídat si s lidma.
Smát se na ulici, prohodit jen tak pár vět nebo se tam zastavit třeba na dvě hodiny.
A cítit se skvěle.
Prostě živě.
Naplněná.
.
Přála bych si, abych svoje přátele neměla rozházený různě po republice a my byli furt spolu.
Smáli se.
Pili.
Žili.
Byli jsme spolu furt, i když jsme šťastný a i když nám celej svět přijde ztracenej.
A my sami sobě taky.
Ale dali by jsme to spolu.
Vedle sebe.
Ne takovou dálku.
Všude možně.
To by bylo nádherný.

Chci si to kolem sebe dělat krásný.
Na pohled.
A taky abych se cítila hezky.
Uvolněně.
Sama sebou.

Chci, aby byl můj byteček zařízenej a aby pro mě tvořil domov.
Můj domov, kde se budu zavírat před tím šíleným světem venku.
Ale ne moc často.
A nebo vlastně vůbec.
Chci si tam spíš chodit odpočinout, ne se tam uzavírat.
A že to občas (často) umím.
.
Chci mít v bytě rostliny, který tomu místu dodají víc života.

Ze.le.ně.
A  stejně tak živě bych se chtěla cítit já.
Ten pocit, že život možná není perfektní, ale přesto mě hrozně baví.
A baví mě všechno, co v něm podniknu.
A baví mě lidi kolem a já netrávím čas s žádnýma toxickýma lidma.
Otravama.
Chtěla bych mít nějakej radar na tyhle lidi.
Negativisty, bezcharakterní lidi, machírky, rasisty, xenofoby i homofoby.
Nebo nácky.
A aby ze světa zmizel všechen ten lidkej hněv, nenávist a beznaděj.
A hlad.
Aby nikdo na světě netrpěl hladem a už v životě neměl strach.
.
Ale na to jsem příliš krátká.
Bohužel.

Chci, aby se sociální sítě využívaly k navazováním nových přátelství a udržování těch starých.
Přála bych si, aby z nich zmizel všechen hněv a aby už nebyly zbraněmi nešťastných lidí.
.
Je toho hrozně moc, co bych si přála, aby se na světě změnilo.
Ale nezoufám a snažím se ten svět i sama sebe dělat každý den hezčí a lepší.
I když někdy proležím celej den a vyhýbám se lidem.
Naučila jsem se sama sebe přijímat s tím, že jsem někdy zbytečně líná.
Naivní.
Hodná.
Bojácná.
Dramatická.
Zbabělá.
Prostě taková.
Svoje.
Snažte se poznat a přijmout sami sebe.
To bych vám ze srdce hrozně moc přála.
.

A taky tady jsou další materiální věci.
Třeba hezký šaty, nová kosmetika nebo nějaký hrozně dobrý šampaňský.
Na radost.

A chci taky velkou postel.
Chci, aby se do tý postele totiž časem vešel víc než jeden člověk.
Myšleno já.
Nechci se pak probouzet a usínat sama.
Časem.
No a chci mít taky pejska.
Nebo dva.
Tak aby se tam vešli se mnou. A ráno mi klidně poslintali celej obličej.
I když se možná občas budu zlobit a počůrají mi  úplně novou sedačku.
Ale budu je milovat.
A tak ta láska to překoná a já to po nich pak prostě utřu a dám jim pusu a půjdem dál.
Do parku.
Běhat nebo se jen tak ploužit.
Protože jsme líný a někdy nám to docela vyhovuje.

Taky bych si přála velký zrcadlo do rohu místnosti.
Abych se tam mohla prohlížet (protože to dělám dost často a protože proč by ne).
A protože se mi hodí do celýho konceptu tý místnosti.
Jestli nějakej koncept vůbec má.
Spíš asi ne. Tvořím si to tak nějak podle sebe.
Vlastně jako všechno.

A chtěla bych nějakej hezkej obraz nebo plakát ke štendru.
A nebo časem možná i do obýváku.
Nejradši něco od Kateřiny.
Znáte ji?
Instáč - katerinakresli.
Sledujte jí?
Jestli ne tak to změňte. Je to přesně jeden z těch mnoha stylů umění, který se mi hrozně líbí.
Jenže mě se toho líbí hrozně moc.
Často najdu krásu třeba v noční obloze, rannímu vstávání a vůni kávy.
Nebo v jahodovým džusu.
Mňam, jahody.

A taky bych se chtěla potetovat.
Od hlavy až k patě.
.
Ne, to ne.
Nebojte.
.
A nebo se klidně bojte, ale nemám to v plánu.
Chtěla bych se konečně rozhodnout, jakej z těch mnoha plánů v tý mojí hlavě je ten pravej.
A pak si ho nechat zvěčnit.
A pak další.
A další.
Pár minimalistických tetovaček.
Jako ze žvejky.
Akorát že časem nezmizí.

A taky bych chtěla mít práci.
Práci, která mě hrozně baví a já tam chodím spíš jako za zábavou než za prací.
A chtěla bych dělat s lidma.
A překonávat se.
A furt se usmívat a pít dobrý kafe.
A taky cestovat.
S kamarádkama.
A pít pak nějaký dobrý kafe kdekoliv na zemi.
Třeba v Itálii, Norsku, Švédsku, Indii nebo v Mexiku.
.
Poznávat.
Svět i sebe.
To by bylo skvělý.

A nebo bydlet půlroku ve Švýcarsku.
Jen tak.
Prostě to tam poznávat.
To bych si taky moc přála.

A nebo se zamilovat.
Hrozně moc.
Zažít to, jak budu zase tak nervózní.
A v břichu mi budou lítat motýli.
A já budu lítat taky.
Prostě tak.
A jak bude skvělej. Budeme si číst, zpívat a tancovat po bytě.
Nebo na náměstí.
Kdekoliv budeme chtít.
A já budu vědět, že on bude domov.
Můj.
Jenom můj.
Můj soukromej obývák, kde se můžu schovávat sama před celým světem.
S ním.
A bude nám neskutečně.


A za pár let bych chtěla děti.
Třeba dvě.
Nebo tři.
Malý skřítky.
A chci mít ty rodičovský starosti kolem nich.
Chci řešit všechny ty věci jako plenky, příkrmy, výběr školky, školy, přihlašování do kroužků. Vzbuzovat v nich lásku k sebe samotným i ke světu kolem.
A k přírodě.
A léčit jim rány, když poprvé upadnou na beton.
.
Ale to až časem.
Teď chci ještě pít víno na nějaký krásný vyhlídce.
A smát se.
Hrozně moc se smát z plných plic.
A přijít domů třeba až na ránem.
A pak prospat celou neděli.
Protože ještě můžu.
A jít na nějakej dobrej mejdan v Brně a tancovat s holkama v objetí.
S pocitem, že teď jsou věci v pořádku.
Že teď je to ono.
Štěstí.

A taky bych mohla chodit na tu jógu.
Konečně.
Začít to dělat pořádně a neflákat se.
A najít vnitřní klid, kterej v sobě furt tak nějak nemám.
Šířit tu pozitivní energii a zahnat to malý zlo uvnitř mě, který se občas ozve.
Úplně ho zadusit, protože dokáže občas i ranit a taková já být nechci.
Ani trošičku.
.
A dál?
.

Ochutnat dobrý víno.
Zmrzlinu.
Ty  nejlepší italský špagety.
A nebo rty.
Ty nemusí bejt italský.
Stačí český.
A taky chci jít do nějakaý český hospůdky s mým kamarádem probrat život.
Jak to zase vidí on.
Ten svět tady kolem.
A pak si dát víc piv a smát se.
Obejmout se.
Jít domů a cestou vzpomínat na to všechno a usmívat se jako blázen.
I když se možná budu motat.
Pivem.
Vodkou.
Štěstím.
.
Tohle a mnohem víc bych si hrozně přála.
.
Bejt prostě šťastná  no.
Žít.
Pro sebe.
Sama za sebe.
Nebát se řečí ostatní a být prostě sama sebou.
Nic víc.
.


A jaký přání máte vy?
Svěřte se mi.

Přeju vám, ať se vám každé dobré přání vyplní.
Do jednoho.

S láskou, Jája