Změnilo mě Brno?

V Brně žiju od září, kdy jsem se sem přestěhovala s nejlepšíma kamarádkama na byt. Je to naše první společný bydlení. Takže je to možná takovej první dospěláckej krok.
Bydlení ve velkým městě.
Bez rodičů.
Chození do školy i práce.
A poznávání života.
V tomhle článku se nebudeme bavit o tom, jak je ten dospělej život těžkej. Netvrdím, že to trošku nenakousnu a možná si i trošku zafňukám, ale nechtěla bych do toho tématu úplně zabíhat. Plánuju na to další článek.
Možná že spousta z vás nebydlí zrovna v Brně. Každopádně ani já jsem si před rokem nepředstavovala, že tady bydlet budu.
No a bum!
Bydlím v Brně už od září a pár věcí jsem pochytila a poznala.
Až jednou do Brna zavítáte, budu ráda, když navštívíte jedno z míst, které popisuju. A nebo víte co? Napište mi, půjdeme tam spolu.
Teda pokud budete chtít.

 Nikdy jsem si nemyslela, že skončím v Brně. Jenže já jsem to měla vždycky tak nějak jinak. Všichni ze základky dávali přihlášky na střední školu v Českých Budějovicích.
Tak to prostě bylo.
Bylo to nejblíž a to město nabízelo spoustu středních škol s dobrými obory. Jenže mě se shodou náhod ocitl v ruce letáček se školou v Táboře.
A tak jsem tam skončila. I když jsem jezdila dál než ostatní.
Po střední jsem si myslela, že půjdu na vejšku do Prahy.
Další logický krok.
No a skončila jsem v Brně.
Nevím, jestli je to osud nebo náhoda.
Vždycky jsem tak nějak dál. A zatím mi to vyhovuje, i když pokud dalším krokem bude ještě vzdálenější město, tak to už asi moc nezvládnu.

Já vlastně ani nevím, jak na mě působilo Brno poprvé. Možná jsem ho viděla o dost větší, rušnější a nepřehlednější. Časem jsem zjistila, že je všechno kousek od sebe. To je prvním plusem, který bych vám o Brnu chtěla říct - je to sakra blízko.
A není to Praha.
Logicky.
Teď se na mě možná někdo urazí, ale nebojte, já vám to vysvětlím.
Jsem z vesnice.
Nedokážu být dlouho v nákupním středisku nebo nevidět denně aspoň kus zeleně. A možná jsem vidlák.
Pro Pražáky asi určitě.
Já nevím. Asi jsem zaujatá.
My na jihu prostě ty Pražáky nemusíme. A tak to je. Přijdou nám arogantní, uspěchaný a prostě jsou úplně jinde než my. Na vaši obranu - znám dvě skvělý holky z Prahy. Takže třeba to tam nebude zas tak zlý, jenom jsem zaujatá.
Praha je pro mě samořejmě kouzelná. Miluju jí.
Miluju, ale bydlet bych tam nechtěla. Nevím.
Přijde mi, že je tam prostě všechno daleko, všude jsou turisti a v noci se tam bojím.
To v Brně nezažívám.
Takže možná že jsem vidlák a z toho důvodu mi tahle vesnice vyhovuje.
Ok, to bylo trapný.
Vtipy o Brně nikdy nebyly vtipný, to si pamatujte.
Každopádně abych se k tomu vrátila. Lidi jsou tu milý, všude se rychle dostanu a nemám v noci strach přejít Svoboďák. Což by se asi o Staromáku říct nedalo.

Pokud mi tu ještě někdo zbyl a pochopil můj trapný humor, vrhneme se na další věci ohledně Brna. Jak už jsem řekla, bydlím v jižních Čechách. Což je od Brna dálka. Hrozná dálka. Pokud bych chtěla tomuhle městu něco vytknout, tak je to nedělní polní cesta na nejdelším českém autodromu (čti na D1). Furt tam něco opravujou a mě už to nebaví. Ať už jedu domů nebo se zrovna vracím do Brna, musím tudy jet a unavuje mě to.
Jsou to 3 hodiny cesty.
3 hodiny cesty, na jejímž konci jste naklepaný jako řízek.
Až tudy pojedete, pochopíte.
Jo a ty 3 hodiny jedete jenom v případě, že je tam zrovna plynulý provoz.
Což se nikdy nestane.

S tím mínusem je spojený i fakt, že mám rodinu i kamarády hrozně daleko.
Už jsem vám říkala, že jsem hrozně asociální.
Neumím se seznamovat no.
A v dobách, kdy mi to ještě docela šlo, jsem si našla kamarády. Ty mám ale teď většinou na jihu. Takže je vidím sakra málo a mám na ně ještě míň času. Možná je to taková zkouška přátelství.
Nevím. Každopádně se mi to vůbec nelíbí.
To je moje situace.
Nesnáším to.

Fakt se mi zdá, že se ze mě stal hroznej asociál. Jako kdybych předtím vesele navštěvovala prostory, kde potkám spoustu lidí a teď se zase zavírám sama v pokoji.
A utíkám na venkov.
Možná už jsem si to prostě jenom vybrala, nevím.
Každopádně někdy jsem v tom obřím městě a cítím se sama.
Je tam spousta zeleně. To jo.
Ale ještě Brno neznám natolik dobře, abych našla nějaký lesní stesky a běhala tam. Chodila bych si tam jen tak sednout a na chvilku vypnout.
Nasát novou energii.
To je obří mínus, ale jsem přesvědčena tím, že jde jen o čas, kdy takové místo najdu.
S tím je spojeno i to, že se hrozně bojím.
Nevím čím to je. Sama se na to snažím přijít.
Jen mi někdy přijde, jako kdybych se zbytečně bála. Jako kdybych byla v tom městě, kde mě nikdo nezná a tím pádem nikdo nepodrží, když budu padat.
Mám tam holky, já vím.
Ale myslím celkově. Chápete mě?
Jedu ty kontakty tam zas tak nějak nanovo a to mi prostě moc nejde.
Ustrašená já, no.
Občas mi to dává zabrat, ale já to zvládnu.

Další věcí je to, že už nejedu takový parties jako dřív.
Na intru to bylo šílenství.
Skvělý šílenství teda.
No každopádně moje játra jsou teď o dost šťastnější.
Občas chodíme tancovat do klubu, to si pak vynahradím to, že jsem dlouho nikde nebyla.
Nejlepší klub je Metráč. A pátečný set DJ Schafffa. Miluju ho!
Je to první DJ, který nehraje ty diskotékový shitky. Prostě mě to baví. Hrozně baví.
Metráč.
Schafff.
Ta atmosféra.
A divný Indové, kterých je tam plno.
Čímž jsem teď úplně potopila Metráč, ale tak to není.
Fakt ne.
Prostě to musíte zažít!

Brno je velký, takže je tady hrozně moc příležitostí kam vyrazit.
Na jídlo.
Nakupovat.
Tancovat.
Na procházku.
Fakt hromada. Jenže občas něco navštívíte a zamilujete si to. Na Brně mě baví široká škála kaváren. Ráda navštěvuji nové a nové. Na druhou stranu mám ráda takovou tu "mojí" kavárnu, kam si zalezu a vím, co mě tam čeká. Někde, kde se mezi těmi všemi lidmi schovám před celým světem a zastavím čas.
Nevím, zda je to tím, že v Brně je vážně hodně kaváren, ale začala jsem pít kafe čím dál víc. Dřív jsem si občas dala kafe po obědě, dneska pro mě téměř neexistuje den bez kafe. Jo, stal se ze mě kafoholik, obcházím kavárny, ruinuju sama sebe a pro jedno kafíčko bych zabíjela. Navíc kavárny jsou pro mě přesně tím skvělým místem, kde dokážu stoprocentně relaxovat. Vnímám je jako místo klidu. Jako kdyby se tam zastavil čas a bylo jen teď a tady.
Klid, mír a kafe.

Sice jsem zatím nenavštívila tolik brněnských kaváren, ale ty dosud navštívené stojí vážně za to.
Mezi mé favority patří rozhodně Kafec a Placzek.
Víc ale Kafec. Je to místo, kde maj skvělý dorty a ještě lepší kafe. Jednou jsem tam byla i na snídani. Ta byla taky skvělá. Navíc vám tam nedají k snídani klasický meníčko, ale takový papír s možnostma snídaně. No a vy jenom fixkou zaškrtáváte to, na co máte právě chuť. Není to skvělý? Já to tam miluju a zatím je to pro mě jedna z nejlepším kaváren v Brně.
Placzek je taky fajn. Jednou jsem tam byla na snídani a nebylo to vůbec špatný. Jen mi ty jejich stolečky přijdou hrozně malý a když si chcete dát pořádnou snídani, bojíte se pohnout, aby se vám nerozlilo kafe. Jinak je tam ale super sezení.
Vypadá to, jako kdyby jste seděli ve výloze.
V dobrým slova smyslu teda.
Prostě je to tam prosklený a vy si pijete tu kávičku, sledujete lidi, kteří chodí kolem, a relaxujete.
 Placzek je fajn.

Důvod pro život je rozhodně Křupkafé. To je prostě skvělý! Kafe do kornoutku, který ti obalí buď kokosem, oříškama nebo takovýma těma barevnýma kousíčkama. Fakt neumím popisovat věci a dávat jim skutečný název.
Omlouvám se.
No je to prostě skvělý.
Navíc ta obsluha?
Nepotkala jsem sympatičtější obsluhu!
Já to tam prostě miluju.
S kafem si sice nesednu, ale i tak vždycky odcházím se skvělou náladou.
Když si chci vzít kafe do kelímku a nemám zrovna chuť na nic sladkýho (což se zas tak často nestává), zajdu si na KofiKofi. Pojízdná prodejna kafe.
Skvělýho kafe.
V jednoduchosti je krása.
A to kafe je prostě hrozně dobrý!
Aby bylo jasno - nejsem vegan ani vegetarián. Na druhou stranu ráda zkouším právě veganský jídlo. Baví mě to. Je to dobrý a je to čistě rostlinný. Nádhera. No a tak si občas dojdu do Sweet Vegan Baru na donut a kafe se sójovým mlíkem. Ten donut nepotkal krávský mlíko ani vajíčka.
A víte co? Je to božský!
Navíc ze sebe pak máte tak nějak lepší pocit. Rozhodně vám doporučuju Sweet Vegan Bar.
Zase - skvělá obsluha, skvělý jídlo. No a ten hřích vás tolik netíží, když je to celý veganský.

Křupkafé

Snídaně v Kafecu

Sweet Vegan Bar

Obrovským plusem a mojí nejoblíbenější restaurací v Brně je Ugo salatérie. Znáte ten koncept? Já si myslím, že to zná snad každý. Prodávají tam zdravý polívky, saláty, hlavní jídla a můžete si s sebou koupit i fresh či smoothie. Toho já jsem fanda. Miluju ty jejich polívky a výhled na náměstí. Navíc tam mají skluzavku.
Chápeš to?
Prostě z prvního patra můžeš sjet dolů po skluzavce.
To jsem zatím nevyužila.
Říkala jsem vám, že jsem stydlín.
Navíc se bojím, že bych porazila někoho dole.
Ale tak třeba někdy.
Někdy časem bych to dala.
Myslím si, že je to hrozně uvolňující pocit.


Stal se ze mě úchyl. Teda ne tak docela, aby jsme se dobře chápali. Já jsem nikdy nebyla člověk, který by sledoval budovy a jejich krásy. Vždyť já nerozeznám ani baroko od renesance.
Jo, to jako fakt.
Nikdy mi to nešlo a nikdy mi to asi ani nepůjde.
A to mám maturitu, co?
Každopádně od tý doby co jsem v Brně, já na ty budovy prostě jenom čumim. Jo, fakt.
Ono se to nedá jinak popsat. Zírání je prostě slabý slovo.
Chodím po městě, zvedám hlavu, nerozeznávám styl, ale miluju to. Baroko, rokoko, renesance, cokoliv. Je mi jedno jakej styl to má, prostě se mi to líbí. A jakože fakt hodně líbí. Jestli mi Brno něco dalo, tak rozhodně obdiv a lásku k budovám. Obřím, zdobeným, dechberoucím.
Jedna taková budova je i SONO.

Já teda většinou obdivuju ty starší budovy. Kdybych věděla styl, řekla bych vám ho. Prostě velký, často bílý, zdobený. Taky maj občas nádherný balkónky nebo okna.

Ráda bych vám to tak nějak shrnula, i když přesně nevím jak.
Tak to zkusíme už stručněji, jinak ten článek budu muset vydávat po částech.

Jednoduše "Ten červenej kostel"

SONO

Česká

Masarykova ulice v době Vánoc

Díky Brnu...
vím, že nejhezčí západy slunce uvidím na Hádách, což je lom s výhledem na celý Brno.
vím, že pokud nechci hodinu chodit po městě, tak se vždycky vyplatí si dát v hospodě rezervaci.
jsem zjistila, že je někdy lepší nekoukat furt do mobilu, ale zvednout hlavu a sledovat všechny ty domy kolem. Nádhera.

vím, že vyšlápnout ten obří kopec na Špilberk se vyplatí. Špilberk je jistota. Krásná jistota. Vyjdeš kopec, zafuníš si, máš ze sebe dobrej pocit a pak máš Brno jako na dlani.
miluju Petrov.
jsem viděla navolno puštění losy, kteří ke mně běželi.
jsem si odvykla na to, že v Prachaticích mají všude v sobotu odpoledne zavřeno.
jsem zjistila, že když ti ujede šalina, tak nemusíš čekat 2 hodiny, aby ses dostala domů, ale stačí počkat 10 minut.
jsem zjistila, že Hlavák je asi to nejhorší místo v Brně. No a že tam nemám jezdit a uchovat si v hlavě hezkou představu Brna.
vím, kde si koupit pizzu za 16 korun.
jsem si uvědomila, kdo vlastně jsem.
jsem si uvědomila taky to, že přátelství je hrozně důležitý. A že je jedno jestli bydlíte vedle sebe nebo jste od sebe 200 km, pravý kamarád tě pochopí.
jsem taky zjistila, že když má někdo sraz na Čáře, nedaj si pak spolu lajnu, ale sejdou se na Český.
vím, že je všechno možný.

Nejkrásnější výhledy u nás za domem

Víte, co je stejně nejhezčí? Že první měsíc v Brně jsem to viděla úplně jinak, než to vidím teď. Tak uvidíme, až si tenhle článek přečtu za týden, měsíc, rok. Třeba bude všechno úplně jinak a já vám řeknu, jak moc jsem se v něčem pletla.
A Pražáci, neberte to tak vážně. Já si ráda dělám srandu ze sebe nebo z lidí kolem a teď jsem si udělala srandu (a možná se trošku navezla) z vás. Neberte to ve zlým. Já se totiž docela často ve věcech i lidech pletu, tak třeba si za čas na sebe zanadávám, že co jsem to tam tenkrát psala za kraviny.

Krásný den, Vaše Jája